Close

Slider Title

Short Excerpt
See More

Slider Title

Short Excerpt
See More

Vnitřní dítě

„Každý z nás v sobě nosí zázračné vnitřní dítě, které ví, že radost není životním přepychem, ale základní lidskou potřebou.“  

 

 

Vnitřní dítě je zdrojem hravosti, kreativity, zvídavosti a radosti v nás, pomáhá nám v osobním růstu, poznání a objevování světa, vede nás k úžasu a nadšení.

 

 

Když se ocitnete v situaci, ve které reagujete přehnaně a způsobujete si sami sobě ještě více bolesti a cítíte se izolovaně, můžete si být jistý, že je to reakce Vašeho Vnitřního dítěte, které tak reaguje na starou ránu.

 

Všichni si v sobě neseme určitá zranění a problémy z dětství.

 

Všechny nepříjemné situace, které jsme jako děti zažily a které zůstaly nezpracované – nezájem, rozvod, úmrtí blízké osoby, násilí, nedostatečná péče – nám ovlivňují současný život, aniž bychom si toho byli vědomí.

 

Většina dětí se odmalička naučila vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, aby byli svými rodiči přijímány a milovány.

 

A tak se naučily – pod tíhou prostředí a okolností a v zájmu toho, aby byly přijaty – si nasadit masku.

 

Nevědomky ale někteří pořád dookola opakují stále ty samé chyby a nežijí tak život, jaký by si představovali.

 

A je to právě proto, že ve svém podvědomí mají ukryté destruktivní emocionální vzorce, převzaté ze svého okolí v dětství a kterým se neumí bránit. 

 

Chcete se potkat se svým Vnitřním dítětem, dovolit mu projevit svou kreativitu, citlivost, zvídavost, nadšení, pravdivost a chcete ho milovat a přijat? 

 

učiňte tak na celodenním semináři

 

anebo ve video kurzu
 

Zraněné vnitřní dítě je pak ta část našeho já, která se většinou v důsledku nezpracovaných zranění a traumat, prožitých v dětství, odštěpila od naší vědomé části psýchy.

Zraněné vnitřní dítě „dřímá“ v našem podvědomí a „kazí“ při každé příležitosti náš dospělý vztah k okolí. Zraněné vnitřní dítě tak „znečišťuje“ naši dospělou komunikaci na mnoho způsobů:

  • Máme paniku ze ztráty vztahové osoby
    • Prožíváme nekontrolovatelné vlny zlosti a násilí
    • Podezíráme a nevěříme tomu, co přichází z našeho okolí
    • Jsme závislí na látkách, osobách či procesech
    • Upadáme do depresí a stáváme se apatičtí
    • Pociťujeme nutnost, mít vše pod kontrolou
    • Trestáme sami sebe, chybí nám zdravá sebeláska a sebedůvěra
    • Máme problémy s obranou vlastních hranic
    • Věříme, že cosi „magického“ nás „shůry“ zachrání

 

Odborně řečeno vede zraněné vnitřní dítě k nekontrolované, spontánní věkové regresi, která je pak příčinou mnoha zkratových jednání a vede k trvalým či opakujícím se problémům. Zraněné vnitřní dítě se projevuje také zraněním jáství, oslabením zdravé části ega a neukotvením ve středním, reálném a dospělém světě.

worried-girl

 

Jak je možné se s vnitřním dítětem setkat?

Zraněné, tj. odštěpené a neintegrované vnitřní dítě je dobře ukryto za oponou racionálního vědomí. To znamená, že si většinu času jeho existence a působení nejsme vědomi. Pokud nás někdo upozorní, že se chováme „jako dítě“, reagujeme agresivně nebo uraženě (což je samozřejmě právě dětská reakce). Přitom je nutné pochopit, že skrývání vnitřního dítěte je náš obranný mechanismus – a tím je naše neochota se na dítě podívat zpočátku důležitá pro naši psychickou stabilitu.

 

Našemu dítěti se „tenkrát“ vedlo tak špatně, že se rozhodlo utéci od „bytí dítětem“. Konkrétně to znamenalo, že se rozhodlo necítit (bolest, samotu, zraňování, které mu způsobovali jiní), ale začalo namísto cítění používat „dospělé“ způsoby chování: racionální výklad, potlačení nepříjemných vjemů, zapírání zranění, projekci (ne já trpím, ale ty) a mnoho dalších „triků“ dospělých.
Z toho plyne, že se setkáváme se zraněným vnitřním dítětem právě v okamžicích, kdy se nám vede podobně (většinou bohužel podobně špatně), jako našemu vnitřnímu dítěti ve chvílích jeho tehdejší bolesti. Kdy nás například opustí milovaná bytost, když se cítíme docela sami na světě, když vnímáme ohrožení násilím, když nám ten, koho máme rádi, nerozumí, nebo nás neprávem obviňuje, „vzpomene“ si naše vnitřní dítě na tehdejší situaci a dostane se na povrch. V těchto, většinou nepříjemných okamžicích, máme k němu blízko a můžeme s ním lehce komunikovat.
Je jasné, že existuje nekonečně mnoho situací, které mohou vést k „probuzení“ zraněného vnitřního dítěte.

 

Pozoroval jsem, že v případech, kdy si podobné situace „nějak stále navozujeme sami“, se může jednat o jakýsi pokus našeho zraněného vnitřního dítěte, upozornit na sebe, možná dokonce dát skrze takovou situaci našemu vědomému JÁ možnost opatrného znovuprožití traumatu a tím i jeho možnému zpracování.
Samozřejmě zůstává část našeho „dítěte“ zdravá. S tou se setkáváme v situacích a stavech, které jsou popsány v záhlaví odstavce „Co je vlastně vnitřní dítě?“.

red-bear-child-childhood-medium

 

Jak lze vnitřní dítě uzdravit?

Zní to jednoduše – skrze znovuprocítění a zpracování (integraci) nezpracovaného psychického materiálu, tj. všech těch zranění, které vedly k odštěpení a ukrytí zraněného vnitřního dítěte. Jinak řečeno: během „léčby“ se vracíme k dřívějším vývojovým fázím a dokončujeme naše neukončené záležitosti, pláčeme naše tenkrát potlačené slzy či „krmíme“ naše hladové vnitřní dítě láskou, které se mu tehdy nedostávalo.

 

První krok zpravidla bývá, si uvědomit, co se „jemu“ nebo „jí“ tenkrát dělo a co „jemu“ nebo „jí“ chybělo. Při tom je nutné akceptovat fakt, že ti, kteří byli tenkrát příčinou bolesti či neuspokojených tužeb a potřeb, dnes už nejsou schopni to napravit. Pokud jsem například jako malý/á nedostal/a od mé mámy pocit tělesného přijetí a lásky, není v moci mé „dnešní“ mámy, pokud vůbec ještě žije, mi tuto lásku dodatečně dát. A ani její náhražky – ženy, které potkávám, mi to nemohou trvale poskytnout. Ten jediný, který mé vnitřní dítě může „pochovat a polaskat“, jsem já sám. Jedině já sám se můžu o vyléčení mého vnitřního dítěte postarat.
Bradshaw pracuje s „čarodějem dobrodějem“ – s naším dospělým já, které je schopno „zázračně“ uspokojovat potřeby onoho malého v nás. Čaroděj může ho/ji vzít na Matějskou pouť, koupit mu/ji sladkosti, slíbit, že já jako dospělý neodejdu ani neuteču, že zůstanu. Můžeme nosit symbolicky naše malé zraněné dítě po jistý čas stále u sebe např. ve formě panenky nebo plyšáka. Můžeme s ní/m každý večer před spaním mluvit, zeptat se jeho/jí, jak prožívala den, kde to bylo hezké a kde se nudil/a. Prostě mu/jí dáme znovu prostor v našem životě. Zůstaneme s ním nebo s ní v kontaktu, ve vnitřním dialogu. Znovu objevíme jeho nebo její potřeby.
Než se ovšem vydáme na cestu uzdravování, ještě jeden

 

Citát Bradshaw:
Jedním ze způsobů, jak se dospělé dítě vyhýbá legitimnímu utrpení je, že si vše ponechává v hlavě. Projevuje se to posedlostí po analýzách, diskuzích, čtení a člověk používá spousty energie ve snaze mít všeho výčet (a rozumět všemu). Existuje příběh o místnosti se dvěma dveřmi. Na prvních je napsáno „Nebe“ a na druhých „Přednáška o nebi“. Všechny chorobně závislé dospělé děti stojí frontu před druhými dveřmi“.J.Bradshaw, Návrat domů.

emoticon-1659551__180

Rizika při práci s vnitřním dítětem

    Největším rizikem při práci s vnitřním dítětem je retraumatizace, tj. nekontrolované znovuprožití traumatu (například pocitů zneužití). Protože se stává, že jsme během procesu odštěpování zraněného vnitřního dítěte všechny vzpomínky na traumata a bolest, prožitou v dětství, vytěsnili, nelze vyloučit, že se při práci s vnitřním dítětem nečekaně setkáme s něčím, co je tak bolestné, že to sami prostě nezvládneme. Proto je důležité, vyhledat odbornou terapeutickou pomoc kdykoliv se během práce s vnitřním dítětem začnou vynořovat nezvladatelné či podivné pocity, stavy paniky nebo úzkosti, déle trvající nespavost, vnitřní nervozita, změněné stavy vnímání. Jeden z často se vyskytujících pocitů našeho zraněného vnitřního dítěte je chorobný stud. Právě z tohoto důvodu se často zdráháme, vyhledat ve výše uvedených případech pomoc. Pochopení tohoto mechanismu a „donucení se k návštěvě odborníka“ může být našemu pokroku práce s vnitřním dítětem velice prospěšné.

Klíč ke zdraví: slzy

Bradshaw říká, že smutek a truchlení je ten správný pocit, který vede k uzdravení vnitřního dítěte. Původní bolest dítěte je vždy nevyjádřená. Právě protože jsme od ní utekli do dospělosti, je důležité, se k ní na čas vrátit. Zraněné vnitřní dítě je jakoby ztuhlé, jeho stud mu nedovoluje, projevovat svůj smutek. Slzy a vědomé truchlení odplavují tento nahromaděný pocit a vracejí dítě zpátky do kontaktu s dospělým.

 

Všechny pocity, které v průběhu léčení vnitřního zraněného dítěte vyplouvají na povrch, je třeba tělesně vyjádřit. Proto je v pořádku, skutečně plakat a nikoliv si smutek a pláč pouze představovat, skutečně se zlobit, dupat, ječet a nespokojit se pouze se zjištěním, že je ve mně zlost, stud nebo veliká chuť dělat něco, co tomu malému ve mě zakazovali.

emoticon-1659233__180

Rozumí se ovšem, že tyto pocity nemají člověka natolik ovládnout, aby ztratil kontrolu nad svým návratem do „normálu“. Když začnu v průběhu schůze managementu v mé firmě dupat, křičet nebo dělat na zúčastněné grimasy, neprospěje to ani mně (případný pobyt v Bohnicích) ani firmě (už zase nový šéf) a proces uzdravování vnitřního dítěte se na jistý čas zastaví. Pro chráněné vyjadřování pocitů může Oshova „Dynamická meditace“ udělat zázraky. Procházka lesem nebo křičení v autě na dálnici také. Pokud chce dítě například nahlas křičet na nevhodném místě, může mu dospělý láskyplně vysvětlit, že to tady nejde, ale že jeho chuť řvát vnímá a že si brzy spolu zakřičíme. Kouzelná věta k dítěti zde zní: „To, co cítíš, je v pořádku. Smíš to cítit“.

 

V průběhu uzdravování a postupného zapojení vnitřního dítěte do života dospělého se dítě může začít projevovat ztřeštěnými nápady, náhlými návaly radosti a skotačení, vyplazováním jazyka na sebe do zrcadla a podobnými „pitominkami“. Jiné děti, které se „vracejí do života“ (tj. do vědomého zapojení do života dospělého), mají tendenci neustále mluvit, upozorňovat na sebe různými zvuky, dovolují a dokonce vynucují si období lenosti a nicnedělání, je jim lhostejné, jak prosperuje podnikání dospělého. To vše je v pořádku, je-li zachována rovnováha mezi dospělým já a vnitřním dítětem. Vnitřní dítě, které integrujeme do našeho života, by nemělo přebrat řízení tam, kde je zapotřebí dospělého. Jedině tak totiž může „čaroděj dobroděj“ fungovat a poskytovat dítěti to, co potřebuje.

 

little-girl-1143516_960_720

autor: Jan Bílý

www.konstelace.info

 

Jestli jste dočetli až sem povídání o Vnitřním dítěti, pak věřím, že máte zájem o to, se se svým Vnitřním dítětem setkat a že si to vaše Vnitřní dítě zaslouží, abyste mu věnovali pozornost. 

Můžete tak učinit  na:

 

učiňte tak na celodenním semináři

 

 
anebo ve video kurzu